Vážený pane premiére,
Obracíme se na Vás jako studenti Vysoké školy ekonomické v Praze, kterým záleží na odpovědném nakládání s veřejnými prostředky i na nezávislosti médií.
Český státní dluh se blíží 3,9 bilionu korun. V takové situaci považujeme za důležité říkat otevřeně, že zrušení televizních a rozhlasových poplatků samo o sobě občanům peníze neušetří. Česká televize a Český rozhlas budou fungovat dál, jejich provoz však bude nově hrazen z jiných veřejných příjmů. Pokud tyto výdaje stát pokryje dalším zadlužením, zaplatíme za ně také prostřednictvím úroků. Pokud je pokryje jinak, je namístě vysvětlit, z jakých zdrojů a na úkor jakých jiných priorit. Změna způsobu financování není sama o sobě úsporou.
Závažné výhrady k návrhu přitom vzneslo i Ministerstvo financí. Ve svých připomínkách z května 2026 požadovalo jeho přepracování a mimo jiné upozornilo na chybějící finanční analýzy, nedostatečné odůvodnění výše uvedených příspěvků i nejasnosti v jejich poskytování. Přestože se jedná o zásadní změnu financování dvou veřejných institucí, její ekonomické dopady nebyly v předložených podkladech dostatečně vysvětleny.
Vláda argumentuje zahraničními příklady, například Dánskem či Finskem. Ty skutečně využívají jiné modely financování. Samotné srovnání zdrojů příjmů však nestačí. Rozhodující je také institucionální prostředí, právní záruky nezávislosti a způsob, jakým se změny připravují. Zahraniční zkušenosti proto nelze používat jako jednoduché ospravedlnění změny bez důkladného posouzení českých podmínek.
Za zvlášť znepokojivé považujeme, že se debata o změně financování prolíná s výroky politiků o samotné existenci a obsahu veřejnoprávních médií. Předseda SPD Tomio Okamura 27. října uvedl: „Jestli někdo navrhne zrušení České televize a Českého rozhlasu, já budu pro.“ Už v červnu pak poslanec SPD Josef Nerušil mluvil o potřebě posílit kontrolní mechanismy tak, aby se kontrolovala „nejen finanční rovina, ale i obsahová“. Ačkoli Nerušil následně upřesnil, že nejde o přímé zásahy do tvorby programu, považujeme za důležité jasně odmítnout představu, že otázku financování lze oddělit od ochrany redakční nezávislosti. Veřejná kontrola hospodaření je legitimní. Politický tlak na obsah vysílání však do nezávislých médií nepatří. Na rizika spojená s navrhovanou změnou i uspěchaným legislativním procesem ostatně upozornila také Evropská vysílací unie (EBU).
Jako studenti VŠE proto vyzýváme vládu, aby zajistila důkladné posouzení ekonomických dopadů, otevřenou odbornou a veřejnou debatu a především stabilní financování, které ochrání nezávislost České televize a Českého rozhlasu.
Problematika silně přesahuje otázku financování veřejnoprávních médií a nabízí prostor na pochybnosti, zda tato média budou moci svou práci vykonávat nezávisle a plnit svou roli jakožto nezávislý pilíř demokracie a kontroly moci.
S úctou,
studenti Vysoké školy ekonomické v Praze
Tlačítko otevře tiskový dialog prohlížeče, kde můžete dopis vytisknout nebo zvolit „Uložit jako PDF“.